Příběh paní Haničky

Hanička

Potkala jsem jí asi před 5 lety, kdy vezla svoji maminku ke mně na karty. Tu čekala náročná operace a ona chtěla vědět, že maminka bude v pořádku. Někdo jí dal na mě telefonní číslo a dobré doporučení, tak to šly vyzkoušet. Předpověď dopadla dobře s utvrzením, že operace i pooperační stav proběhnou v pořádku, s tím jsme se rozloučily. Prý mi řekla něco, co nebylo příjemné, a tak za odměnu jsem od ní dostala plyšáčka pro moji tenkrát 6tiletou dceru. Já si to nepamatuji, protože se často setkám s lidmi, kteří vzhledem k situaci, co prožívají, se nechovají zrovna standardně.

A pak jsem jí  dlouho neviděla. Přišla ve chvíli, kdy řešila partnerský vztah. V jejím okolí se objevil muž, který o ní jevil zájem, ale nebyl schopný se vyjádřit a jakkoliv změnit svůj život. Vyhovovalo mu zůstávat u maminky s veškerým servisem. Dívaly jsme se jak na to, ale výsledek byl vágní. Stabilita a domácí servis vyhrál nad možným vztahem.

Zase jsem ji dlouhou dobu neviděla. Přišla po roce a oči jí zářily. Měla vztah! Její milý si chtěl založit vlastní hospodu, protože pracoval ve významné restauraci v Praze a cítil, že přišel čas se osamostatnit a postavit se na vlastní nohy. Vztah vypadal velmi nadějně, ale po nějaké době se začal vytrácet jeho zájem o Haničku. K tomu se přidaly i problémy v rodině a stále častěji jí přestal odepisovat na zprávy.  Snažila se. Tak jak se ženy snaží, když jim o něco jde. Ale jak už to bývá, čím víc se snažila, tím méně se snažil on. Pokud totiž dotujete svůj vztah příliš velkým  množstvím své energie, tak  o vztah naopak přicházíte. Vystrkáváte partnera ze vztahu, protože on nemusí vůbec nic dělat, děláte vše za něj. Jeho energie pak může jí jinam, vlastně tedy kamkoliv. A tak se i stalo. O co víc se snažila, o to víc on mlčel, neodepisoval s občasnou odpovědí, že má problémy v rodině a že nemá čas. Chodila za mnou téměř zhroucená a hledaly jsme odpověď na jednou otázku: PROČ? A i když jsem se jí to snažila vysvětlit, nechtěla to pochopit, odmítala to pochopit, odmítala to přijmout, musí tam přece někde být naděje, musí tam přece někde najít cestu…

Protože je Vodnář, měla svoji hrdost. Jednou přijela naprosto zoufalá a chtěla vědět, co má udělat. Už se mu snažila nepsat, protože věděla, že by šla pod svoji úroveň a nic by tím nezískala. Odpověď karet byla velmi překvapivá. Měla uspořádat výstavu obrazů, na kterou by se její budoucí přítel dostavil. A karty tam ukázaly ještě jednoho muže. Chtěla vědět, který je který, a kdo je ten podivný muž, který se tam vyskytl. Řekla jsem jí, že to spíš vypadá, že jí vstoupí do života někdo nový a ten její starý přítel odejde. Tisíckrát se ptala a tisíckrát chtěla po kartách ubezpečit, že jsem se spletla a že to bude obráceně, že z výstavy odejde s tím svým a ne s někým novým. Dokonce karty ukázaly, že pod pětkou bude velká změna ve vztahu. Říkala mi, že je to divné, protože ta výstava pětku nebude mít v datu, ani v ničem jiné, že je to podivné. Tak jsem jen pokrčila rameny, protože ne všechno je potřeba vysvětlit a je někdy lepší nechat některé věci na Božské Prozřetelnosti. Nakonec odcházela s nadějí, že to stejně bude ten její princ a pětku jsme neřešily. Výstava se vlekla, stále problémy s uspořádáním a pronájmem prostoru v Praze. Nakonec se podařilo kýženou výstavu uskutečnit. Byla v létě. Bohužel jsem na ní nemohla přijet, protože jsem jela na dovolenou. Výstava proběhla a její přítel na ní nepřišel, poslal jí pugét růží s větou Vše je přesně tak, jak má být! Byla zklamaná, protože to všechno, co dělala, bylo zbytečné, snažila se a nic,…zůstávala sama. Byl tam nějaký kamarád, kterého znala jen zběžně,…vlastně si ho nevšímala,…zůstal tam až do konce a musela si odnést květiny a dárky, které dostala. ..nabídl jí, že jí pomůže…souhlasila. Když se dostala do svého bytu, bylo už pozdě a městská hromadná už nejela. Neměl se jak dostal pryč. Dovolila mu, aby zůstal, ale bude spát jinde a nechává ho přespat jen jako kamaráda. Nic víc! V pět hodin ráno se oba probudily…nechápali, co se děje…Oba vybouchly jako novoroční ohňostroj a rozehrála se mezi nimi nejkrásnější aktivita, která vyvěrá mezi mužem a ženou. Doslova exploze!

Zase přišla na karty a zářila jako sluníčko! Měla vztah s mužem, který ji hluboce miloval a ona milovala jeho! Jenže karty daly výstrahu! Má začít hned pracovat na otěhotnění, jinak budou čelit velkému problému! Vyděsilo jí to, vztah byl v prvopočátku a říct mu, že teď budou pracovat na miminku. Nevěděla jak. Hledala odvahu. Vztah byl v euforii, ale nakonec odvahu našla. Miloval ji. Toužil po dítěti stejně jako ona.

A tak na tom začaly pracovat, ale nešlo to. Přesně tak jak ukazovaly karty, začít co nejdříve, budou tam problémy, které se budou muset řešit. Asi po 3 neúspěšných měsících přišla na karty, její biologické hodiny tikaly. po dlouhém výkladu jsme rozkryly jeden její minulý život, který se týkal jejího povolání kněžky a toho, jak se tenkrát zamilovala do, mladého muže. Zradila svojí Bohyni a utekla s ním. Bylo třeba se spojit s Bohyní. Byla jsem štastná, že jsme našly příčinu a i způsob, jak usmířit Bohyni. Nakreslila jí krásný obraz, který je neprodejný. Je to její osobní způsob, jak se usmířit s Bohyní v sobě. Tělo ale i přes to nefungovalo a těhotenství nepřicházelo. Zase karty a pocit zoufalství. Udělala vše, co měla a není těhotná! V té chvíli jsem viděla její dceru, jak stojí u ní, hladí jí a říká jí, ať nebrečí, že všechno bude dobré, že všechno dobře dopadne. Se slzami v očích se mě zeptala, ale proč není ve mně, já jsem ráda, že je tu a mluví s vámi, ale proč není ve mně??

Karty odkryly další blok. Nemá ráda vodu! Ani ji nechce pít. Znova se odkryl další minulý život, kdy zemřela utonutím. Řekla jsem jí, že se musí usmířit s vodou, jinak se věci nepohnou. Když jela ke gynekologovi její holčička s ní mluvila a řekla jí „maminko dnes se uvidíme..“. Říkala mi, že už asi blázní, ale že ji naprosto zřetelně slyšela a že s ní mluvila. Od gynekologa odjížděla s papíry na umělé otěhotnění,…brečela…takhle to přece nechtěla.

Dostala návod jak na to, aby se usmířila s vodou,…pak přišla v létě, sedly jsme  si na zahradu a povídaly si,…poprvé nechtěla karty,…jen seděla a povídala,…pak vytáhla z kabelky těhotenský test a ukázala mi ho,…BYL POZITIVNÍ!!! Vyskočila jsem a objala ji. Celý tento proces trval 5 let a konečně se to povedlo,…zvládla to!!!

Pak už následovaly poslední problémy, kdy ve vysokém stádiu těhotenství dostala covid od svého přítele, ale statečně to s miminkem zvládala. Pak přišla na zatím poslední karty a chtěla vědět, jestli bude porod v pořádku. Objevily se tam komplikace, ale v tomhle stavu jsem jí nechtěla děsit, tak jsem jí řekla, že se tam objeví problémy, ať jedou do porodnice hned a na nic nečekají a i když se při porodu zlomí dítěti klíční kost, že to je běžná komplikace, ale že nakonec vše dopadne dobře. To jí uklidnilo a odešla. Rodila o měsíc dříve, miminko mělo dvakrát otočenou pupeční šňůru kolem krku. Kdyby chlapeček nevyvolal porod, byla by to tragédie. Dnes je doma a má krásného teď už měsíčního chlapečka. Když mi pošle fotografii, mám z obou velkou radost. Jak řekl Shakespeare,…Konec dobrý, všechno dobré…

A pokud byste rádi věděli, proč v bříšku nebyla holčička, tak kdysi v kartách měla, že děti přijdou hned po sobě,…dokonce to vypadalo, jako by to měly být dvojčata a ona dala přednost bráškovi…čeká na cestě a až přijde ten správný čas…přijde brzo po bráškovi a maminka o tom ví. Konečně se setká s maminkou. Jsem si jistá, že tohle setkání bude obrovské a osudové pro obě…

Mohlo by se vám také líbit...