O Soničce a Chámu Cadwen jsem se dozvěděla od sestřičky mého přítele. Tak 3 měsíce zpět celé rodině napsala, jestli bychom chtěli přijít na přednášku jedné paní, že vykládá karty, a bude řešit témata jako minulé životy, karmické vztahy a věci s tím související. A jelikož si o takových věcech rádi povídáme a snažíme se jim i nějak věnovat, nabídka nás zaujala, a už jsme jeli. Zprvu jsme netušili, co od toho čekat, já osobně jsem si Soničku dopředu nikde nehledala, nepouštěla, chtěla jsem to nechat až na přednášku. Po jemném organizačním šumu jsme se nakonec usadili do kruhu na parkoviště, s ostatními posluchači a členy chrámu. A Sonička začala. Dala prostor všem dotazům, zajímavě vše zodpověděla, vykládala o svých zkušenostech, zážitcích, své cestě. Ke slovu se dostaly i členky chrámu, které už seminář zažily a podělily se s námi o jejich příběhy, což bylo naprosto úžasné. Když jsem ty příběhy poslouchala, hlavou mi kolikrát proběhlo „to je až zázrak“. Dostanu se k tomu později, ale můžu vám s jistotou říct, že zázrak je určitě definicí toho, co Sonička umí, a co se v Chrámu děje. A hlavně po něm.
Když přednáška skončila, cítila jsem, že jsme všichni nadšení a bylo mi jasné, že při první příležitosti se sebereme a i ty dlouhé 3 hodiny cesty obětujeme, a do chrámu na seminář přijedeme. A tak se i stalo, hned další víkend.
Při první návštěvě chrámu jsme jeli jedním autem, a řekla bych, že z nás všech byla cítit nervozita, ale zároveň velká očekávání. Když jsme dorazili a vstoupili na dvorek chrámu, pamatuji si, že jsme si s přítelem a ostatními vyměnili takový pohled, že jestli taky něco cítíme. Trochu se nám začala všem motat hlava, procházeli jsme totiž, aniž bychom to v tu chvíli ještě věděli, kolem posvátných kamenů. Když jsme vstoupili dovnitř, s obrovským úsměvem nás Sonička přivítala. Byla jsem na tom místě poprvé, ale od první minuty jsem měla pocit, že jsem tam jako doma. Během pár minut jsme se sešli všichni, kdo se semináře ten den účastnili a usadili jsme se do kruhu. Tím se vždy začíná. Říká se tomu ženské kruhy, ale začalo nám do chrámu jezdit i více mužů, takže už nejsou jen ženské.
V kruhu jsme si začali vyprávět, proč jsme do chrámu přijeli, co nás trápí, co bychom si chtěli zpracovat. Je zajímavé, jak si tím prouděním energií vedle sebe posedají lidi se stejnými problémy. Pro mě to bylo naprosto kouzelné, v každém příběhu jsem si našla něco, co se dotýkalo i mě, s čím jsem se mohla ztotožnit. Možná si říkáte, že tohle není pro vás, otevírat se o nejintimnějších věcech cizím lidem. Ale můžu vám zaručit, že atmosféra je až nepochopitelně uvolněná, ze všech vyzařuje pochopení, nikdo nikoho nesoudí, všichni pozorně naslouchají. A z těch cizích lidí se během celého dne stane rodina. Kdo nevěří, ať tam běží 😊. Vyslechli jsme si spoustu silných příběhů, u některých si i poplakali, Sonička do vyprávění taktně zasahovala, když ji napadlo k tomu něco dodat, něco vyzdvihnout. Po tom, co jsme si všichni povykládali, proč jsme tam, udělali jsme si speciální pauzu, protože Verunka měla ten den narozeniny. Všichni jsme dovezli spoustu jídla a do teď vzpomínám na Vladěnčiny větrníky a dort, to bylo nebe v hubě.
Další na programu byly keltské kruhy. Popojeli jsme si do Sekeřic do lesa na krásné místo, bývalé keltské opidum. Chlapi se ujali kreslení kruhu na zem do hlíny. Principem keltských kruhů je daný problém v kruhu zobrazit a vymyslet způsob, jak ho vyřešit, jak ho odblokovat, vyčistit. Sonička vybere několik lidí, někdy dva, někdy více a pošle je dovnitř kruhu. Vaším úkolem je pak dělat to, co vás napadne. A to doslova. Nechte rozum mimo kruh a naciťte se na energie, co vám proletí hlavou, to udělejte. Poprvé si budete připadat, že to děláte třeba špatně, že nevíte, co a jak. Ale věřte mi, cokoliv vás napadne, je správně. Pokud se vám rozbuší srdce, budete se cítit nervózně, bude se vám chtít chodit, stát, sedět. Všechno je dobře a je to přesně to, co máte udělat. Podle chování lidí, co jsou v kruhu, Sonička pozná, kdo se jaké role, nevědomky, ujal. Potom Sonička oznámí, která situace je v kruhu vyobrazována a lidi uvnitř se ji snaží nějak vyřešit. Je důležité dávat najevo emoce, ony ty pocity chodí samy. Pokud se vám chce na někoho křičet, křičte, pokud se vám chce plakat, plačte. Pokud je vám u někoho dobře, chyťte jej za ruku, obejměte. Dělá se zkrátka všechno proto, aby se energie v kruhu změnila na pozitivní, vyčistilo a rozpustilo se vše špatné. Až si všichni potvrdí, že je jim dobře, emoce opadnou a pocítí se klid, smíření, úleva, kruh je ukončen a takhle postupně Sonička probere všechny situace, které jí přijdou ten den nejtěžší, nejdůležitější, vyřešit. A výsledky? Okamžitě. A tady se vrátím ke slovu zázrak – pro pobavení, holky si občas dělají srandu, že motto chrámu je „ Nemožné ihned, zázraky na počkání“, ale ony nekecají. 😀
Pokud bych se měla podělit o to, s čím jsem přijela na první seminář já, bude to práce na sebevědomí, a jeden těžký životní okamžik, kterým jsme si s přítelem prošli minulý rok. V keltském kruhu si on mohl vyzkoušet, jak jsem se tehdy cítila, tím, že si podvědomě vybral moji roli. A je to neskutečná úleva. Spojilo nás to ještě víc a hodně se nám oběma ulevilo. Dlouho jsme tolik oba nebrečeli. A Soniččino oblíbené tvrzení „ To máme zpracovaný“ se ukázalo v celé své kráse. 😀 Neměli jsme.
Obecně pro mě bylo strašně zajímavé „hrát“ roli i v kruzích, které se mě netýkaly, ty pocity, co člověk má jsou neskutečné a když zpětně vidím, jak to i ostatním opravdu pomohlo, že jsme tomu věnovali ten čas a rozpustili karmu, mám i teď, o 3 měsíce později, slzy v očích. Má to obrovskej smysl.
Tip pro budoucí návštěvníky chrámu – s sebou si vezměte hooooooodně vody a kapesníčků 😊 Je důležité celý den hodně pít, tělo se čistí a když nepijeme, hodně pak bolí hlava, mohu potvrdit.
Po keltských kruzích jsme se přesunuli zpět do chrámu a čekala nás meditace s tibetskými miskami a keltskými draky. Sonička nás meditací provázela a musím říct, že ta energie opravdu proudila kolem dokola. Intenzitu si můžete regulovat, což je naprosto super, na mě třeba nastavená intenzita byla moc silná, tak jsem si v hlavě požádala o snížení intenzity o několik stupňů dolů, a opravdu to bylo hned příjemnější. Draci si během meditace vzali od všech negativní věci, dočistili nás, já jsem osobně cítila na zádech na chvíli takový tlak, když u mě drak byl.
Ještě bych chtěla zmínit ty posvátné kameny, které má Sonička na zahrádce. Každý kámen je zasvěcený jinému Bohu a slouží k něčemu jinému. Můžete si stoupnout na kámen Cernunna a odevzdat mu vše špatné. Ovšem pokud ho o to poprosíte, aby si to vzal. Když si na něj poprvé stoupl můj přítel, za chvíli přišel a říkal, že nějak nic necítil, že to asi nefungovalo. Po mém dotazu „A poprosil jsi ho?“ se na kámen vrátil, a už jsem viděla, jak to s ním cloumá, jak se kymácí. Ten kámen je rovný, plochý. Ale vás prostě ta energie donutí se kymácet.
V chrámu strávíte celý den, ale ani se vám nechce odjíždět. Zamilujete se do lidí, co tam s vámi byli. Chrám si už navždy nesete v sobě. Od té doby, co jsme tam byli poprvé, i pro ostatní, se spoustu věcí změnilo a hodně jsme toho zažili, hodně se nám ulevilo a máme spoustu zážitků. Doufám, že se i ostatní odhodlají a někdy svůj příběh napíšou, protože jsme řešili zajímavé věci a bylo by to rozhodně kouzelné počtení.
Do chrámu jsem jela i podruhé a plánuji jet další měsíc zas. Rozhodla jsem se svůj příběh rozdělit nejméně na dvě části. Tenhle byl zaměřený spíš na to, jak jsem se do chrámu vůbec dostala a dojmy a vzpomínky z prvního semináře. V druhé části se s vámi podělím o to, co následovalo, co ke mně přišlo, co se dělo na druhém semináři a o svoje postřehy.
Děkuji Soničce, že nám tolik pomohla, že se nám věnuje i mimo seminář, děkuji všem lidem, které jsem v chrámu potkala, všechny vás miluju a těším se, až se s vámi zase uvidím. A děkuji své brněnské/ předklášterské skupině, že jsme do toho všichni šli a mohla jsem to s vámi prožít. Vracet se do chrámu, je pro mě jako vracet se domů.
- Lucka
