Já a chrám
Můj příběh s chrámem, těžké ho slovy uchopit. Aby ho člověk zcela pochopil, musí sám chrám zažít. Prošla jsem si výkladem karet, trháním (au sakra au) a tím nejúžasnějším zážitkem a tím byl seminář! Nejprve jsem nevěděla, co od něj čekat, nikde nemáte přesný popis činností a tak, ale to je dobře. I to, co tu budu moci napsat, bude jen stínem z toho, čím jsme si všichni prošli, protože šlo hlavně o naše příběhy a já mohu vyprávět jen jeden z nich =).
Nejprve jsme si v kruhu plného jídla a pohody, dobré nálady řekli něco o svých příbězích, které nás do chrámu přivedly, já jsem si i poplakala a pak jsme je šli zpracovat do keltského kruhu do nádherného lesa, který nazýváme lesní chrám.
Já jsem do chrámu přijela, protože už se dlouho snažíme s manželem o miminko. Došli jsme tak daleko, že jsme zašli na kliniku, kde mě ve výsledku zhruba na další dva roky ještě víc zablokovali. Celou dobu jsem věděla, že nechci, aby do mě někdo kuchal a bral mi moje vajíčka, nepřišlo mi to správné, ale pro naše děti bych udělala všemožné. Pak mi došlo, že chyba neměla být fyzická (nechyběly mi vaječníky apod.) ale chemická (moje kámoška dole má velkou imunitu proti plaváčkům mého manžela), ale to přece vychází ze mě. Na to mi manžel řekl, že stejně věří, že se nám otěhotnět povede přirozenou cestou a já mu díky bohu uvěřila taky. Našla jsem si cestu k Soně a jak už to tak bývá, když něco má být je to hned, a tak jsem další den jela k ní na výklad karet. A bylo to! Zjistila jsem, proč a co mi brání být těhotná, zjistila jsem, proč si to blokuju i já sama, ale i to, jak je to blokováno. Bylo zde pár věcí, které jsem nejprve musela vyřešit. Vnitřně jsem věděla, že jejich řešením nechci negativní emoce přenášet na naše děťátko a další byla silně zatížená rodová linie po mém tátovi. Zvláštní na tom je, že když se vám to ukáže, tak víte v hlouby duše, že je to pravda, že jste to i sami tušili.
Nakonec jsem se rozhodla jet na seminář a zkusit tam něco z toho rozehnat =). Vzala jsem si s sebou bráchu jako podporu a řidiče a dnes, den po semináři, jsme vyčistili ne jen mého tátu, dokonce se mi začal zpravovat vztah s bráškou, ale to hlavní, viděla jsem tam všechny svoje děti. Byly tam a cítily se v bezpečí a v harmonii a to bylo víc, než v co jsem si dovolila doufat. Dneska už vím, že moje první děťátko přijde brzy a přirozenou cestou a že mu u mě bude dobře. Proč to vím? Děti mi to sami řekly.
A to je důvod, proč je potřeba seminář zažít a ne o něm jen psát. Jestli jste stejně skeptičtí, jako jsem na začátku byla i já, nevadí. Kruhu to nevadí, on se vás na to, zda tomu věříte nebo ne, ptát nebude. Brácha taky nevěřil a to, co všechno zažil, si ponese určitě ještě dlouho. Já jsem nevěřila, ale když jsem vstoupila do kruhu, tak jsem přesně věděla, co mám dělat. V kruhu se pracovalo a za kruhem to pomáhalo a kolikrát i v něm. Lidi, jestli jste to dočetli až sem, a ano vím, že se rozepisuju na dlouho, tak už máte slovo kruhy stejně tak hluboko v sobě, že vám nedají pokoj, dokud je nezkusíte =).
Soni, děkuju moc za všechny šance a odpovědi, které jsi mi dala. Jen my dvě víme, jak hluboká ta pomoc byla. Už teď se nemůžu dočkat dalšího semináře, dalších skvělých lidí a dalších kruhů.
Vaše Verča
