Po dlouhé době mám chuť napsat něco vtipného, lehkého, co do vás jen tak šťouchne, vykouzlí úsměv, anebo když budu hodně dobrá, tak se mírně zachechtáte a má mise tím bude úspěšně splněna 😊.
Nevím sice, proč mě k tomuto vtipnému článku napadlo téma „rozmluva s tělem“, ale budiž, nechám to na něm, co mi, jakože vlastně bude chtít říct. Kopec srandy ale fakt raději nečekám.
Přestože jsem přirozeně vtipná, stejně jako přirozeně krásná, jednoduše řečeno, jsem s tělem i duší ve vzácné rovnováze, tak bůh ví jaké pobavení prosím vás raději nečekejte.
Překvapivě totiž velmi často balancuji na hranici šílenství a můj život se skládá z průserů, do kterých jsem spadla, anebo průserů, do kterých ještě spadnu. Chvíle čekání, až přijde velký špatný, je vlastně docela fajn odpočinkový čas.
Krom toho mi byl dán, bůh ví proč, i dar dostávat se do trapných situací, a co víc – trapné a komické situace vytvářet, a to, aniž bych o to zvlášť stála.
Kamarádka Lucka (moc tě zdravím 😁) se mi směje, že tohle má na svědomí moje blonďatá hlava. Jenže má vůbec ponětí, ta krásná a čistokrevná tmavovláska, jaký zmatek a chaos vznikne v blonďaté hlavě, když má navigovat cestu podle Google mapy ve tmě a v autě!? To se pravá s levou stranou spletou natotata a místo doprava zavelíte doleva, a pak se divíte, že neodbočila doprava, ale do toho druhého prava, počkat anebo do druhého leva??!! Herdek, teď nevím a zamotám se v tom.
No každopádně, ví prd! A pak se mi směje!
Pro upřesnění, nejsem práva blondýna a barva vlasů nikoho větším inteligentem nikdy neudělala. Je to jen taková fáma, která vznikla stopro od brunetek.
Buďte dobrý, buďte blond 😁!
Tak popojedeme…rozhovor se svým tělem jsem zkoušela po úžasném videu od Soni, kdy popisuje, jak se svým tělem začít mluvit a jak se na něj napojit. Budeme mít na toto téma brzo hubnoucí seminář a mám rezervaci už v prvním možném termínu. (Seminář již proběhl, dojmy najdete v článcích zde 😊 : https://www.chramcadwen.cz/2023/02/12/den-kdy-jsem-nevedela-proc-jedu-do-chramu/ + https://www.chramcadwen.cz/2023/02/16/cukrbliky/ ) To byla jasná věc, že pofrčím do chrámu jako prga, a až bude po něm, to budu mnohem chytřejší a magicky napojená na každý svůj faldíček a záhybeček, druhou bradičku a na ty partie, kam si teď stěží dohlédnu, ale již brzy na ně s láskou promluvím a zároveň je i uvidím.
To pak bude lásky a radosti.
Byly Vánoce a moje tělo mi, po všech těch přípravách, dalo jednou večer stopku. Křuplo v zádech, louplo v bedrech a bylo vymalováno. Postel už v půl osmý bylo jediný místo, kam jsem se dostala. Nic se ale nemá dělat na sílu. Poslouchat svoje tělo, jít si lehnout a odpočinout si. No mezi námi, poslouchala jsem já, když mi tělo už asi po stopadesátý říkalo “nežer ten bramborový salát, už jdi od ty lžíce”?
“OK, vždyť už jdu, tohle sousto je už fakt poslední, přísahám!”
Leda prd, zapila jsem to vaječňákem a přísahala na vše, co mi je svatý, že už žrát nebudu. Jenže mám takový tušení, že se moje duše v tu chvíli lámala smíchy a říkala si něco ve smyslu, tak to si děvenko povíme v deset večer.
Vánoce jsou úspěšně za námi, všechny chlebíčky ze Silvestra snědený, zbytky cukroví počkají v mrazáku na Velikonoce a je čas si říct pravdu. Realitě se bez studu podívat do očí a zjistit, kde všude nám Vánoce nechaly svoji vzpomínku. Mně kupříkladu pěkně nakynuly zadní partie, tedy taková plnotučná jsem v každém úhlu svého těla, ale tam to, kurde, vlezlo nějak více, říkala jsem si po zkoumání v zrcadle.
Fajn děvče, takže začneme posilovat aspoň ruce a postupně se dostaneme až k tomu zadku, pomyslela jsem.
Jestli to má logiku? Nevím, spíš fakt asi nemá, ale na druhou stranu, jsem já nějaký ten fitness trenér?! Nejsem. Takže jsem si koupila činky, jakože pro začátek a začala s tréninkem, celá namotivovaná a s jasnou vizí štíhlých paží, pevnými zády a rovným postojem modelky.
No, a jak bych vám to řekla, činky jsou nyní v rohu za krbem, aby tolik nepřekážely, ale já v hloubi svého srdce vím, že jejich čas určitě zase jednou snad, kéž by, přijde…Amen.
Úplně jsem totiž celou tou radostnou motivací, kterou jsem byla pohlcena, jaksi zapomněla, že já vlastně cvičení z duše nesnáším.
Nu dobrá, je čas na seminář v Chrámu s tématem hovory s tělem, a to tomu trochu dá řád a probere z bláhové naděje, že se ráno probudím a budu šlank bez práce a zadarmiko.
Na pohádky s dobrým koncem doufají i takové protřelé čtyřicátnice jako jsem já, ale že hubnutí půjde bez práce na sobě, nevěří snad žádný bláhovec.
Milujte sebe, svoje tělo, protože je vaše. Jiné vám dáno nebylo, milujte ho, i když by soutěž krásy pravděpodobně nevyhrálo. Stejně jak milujete svoje děti, i když syn má nos po vašem bývalém a on je fakt kretén a dcera má občas hlas jako vaše tchyně, nebo váš milovaný pejsek by dostal v soutěži maximálně cenu za účast. Stejně jak milujete bezmezně svoje děti a zvířátka, milujte sebe i s těmi všemi chybami, které máte.
A když náhodou zapomenete všechny, a hlavně sebe, milovat, tak jak si zasloužíte, můžete zavítat jako já do Chrámu. Naše křídla tam na nás, jako vždy, trpělivě čekají, až se pro ně zase vrátíme a s jejich pomocí odletíme do světa.
To je asi celá message tohoto článku.
S láskou k sobě píšu i tobě.
P.S. Vůbec nevím, jestli najdu odvahu k vydání článku, ale pokud ano, pevně doufám že vás aspoň trošku pobavil 😊
