Draci byli od pradávna spojováni s čímsi tajemným a mocným. Jsou to bájná zvířata o jejichž moci nemáme ani potuchy. Magie draků a dračí síly je opravdu mocná. Mohla bych vám teď popsat spoustu informací, které jsem o nich přečetla, ale pokusím se vám ukázat draky jinak, z toho, co o nich vím, z vlastní zkušenosti.
V našem chrámu máme totiž draky tři. Černého (já ho vidím jako olivově zeleného), ten představuje Zemi, bílého, ten zastupuje vzduch a myšlení a červeného, který zastupuje oheň, životní sílu a temperament. Když se rodil chrám, dostávala jsem postupně malé dráčky. Byli jako malé kuličky a rádi se tulili a mazlili. V chrámu má každý svůj pelíšek, místo, kde rádi spí. Chrám je jejich prostorem, kde se učí pracovat s lidmi a já se učím, jak pracovat s nimi. Zatím jsou to ňuňavá mláďátka a já si užívám všechny jejich lotroviny, co mi provádějí. Vím, že jak poroste chrám a jeho energie, porostou i oni. A sami všichni víte, že nejkrásnější jsou všechna zvířátka jako miminka.
No, ale už v tomto miminkovském věku mají neuvěřitelnou moc a sílu. Když někdo nový přistoupí jen k chrámu (a to ještě ani nepřekročil práh), začne brečet a neví proč. To moji draci uvidí bolestivé trauma, které si onen dotyčný s sebou nosí ve svém baťůžku. Hupnou na něj a mají hostinu. Papají všechny bolesti, strasti a nemoci lidí, kteří přijdou na seminář. Proto členky rády spí v chrámu a žádají, aby mohly přijet na seminář už v pátek a přespat. Cítí se tu velmi dobře a přestávají je bolet záda, zlepšují se zdravotní problémy a jen pocit klidu v duši a harmonie za to stojí.
Minulý víkend jsem přijela do chrámu a moji broučci si chtěli povídat. Měli obrovskou radost, že mě vidí a hopsali a skákali a skoro bych řekla, že vrtěli ocáskem. Byla jsem celkem unavená, takže i já jsem pro ně byla vítanou hostinou. Když přišel večer, byli rozdivočelí a nechtělo se jim spát, jenže já jsem spát potřebovala.
Začali se pošťuchovat a stěžovat si jeden na druhého. Ohnivý drak stoupl na ocásek zemnímu a předběhl ho při hostině mých bloků. Ten si to ale nenechal líbit a skočil na ohnivého draka a svojí mocí ho začal dusit. Zkuste zemi hodit na oheň. Měl trošku popálený ocásek a musel dát najevo, že tohle teda ne a nastavoval hranice. Bílý na ně vrčel „Kluci, nechte toho…” ale dráčci byli jako posedlí.
V zápalu boje zemní natrhl ouško ohnivému. To jsem se musela vrhnout mezi ně a jako malá koťata jsem v pravé ruce držela ohnivého a v levé zemního. Ještě, že bílý byl relativně v pohodě, protože třetí ruku vážně nemám. Lehla jsem si s nimi do postele. Bílý mi spal u hlavy, rudý na srdci a zemní na břiše. Pravou rukou jsem hladila natržené ouško a levou popálený ocásek. A tak jsme konečně usnuli.
Byla půlnoc. Ve tři ráno ohnivý začal vypouštět oheň a zbylé dva probudil. Tak zase chvilku trvalo, než usnuli. Vstávala jsem časně, jednak proto, že jsem musela zatopit pro seminář, a jednak proto, že jsem ranní ptáče. Spala jsem asi jen tři hodiny. Super. To budu zase vypadat! Ale moji kluci spokojeně chrupkali a probudili se až s příchodem prvních členek chrámu.
Vychutnali si Dášu, která na seminář přijela nová a mezi prvníma. A světe div se, byli spolu nejlepší kamarádi. Vylízali si vzájemně zranění, které si způsobili, a radostně skákali, když přicházely další členky. A pravdou je, že seminář se nám díky jejich práci skutečně povedl. Byli s námi i v lesním chrámu. Odvážili se poprvé opustit magicky chráněný prostor a následovali nás do Sekeřic. Umějí už létat a z výšky budou sledovat ten náš svět. Prostě, vyvíjejí se, rostou a čas nikdo nezastaví. Takže pokud budete chtít zažit naše draky, přijeďte do chrámu a na vlastní kůži můžete zažít skutečnou magii draků…
