Ta, která seděla na Ištar.

Ta, která seděla na Ishtar.

Byla jsem v Chrámu poprvé.
Jely jsme s kamarádkou zvědavé a zároveň nevěděly, co čekat.
Cesta byla zajímavá, ona ztratila den předem hlas, zjistila, že nemůže řídit, měnily jsme auta,
ale nakonec vyrazily a dorazily do Chrámu.
Teď si máme stoupnout na ten kámen (Cernunnos) a čekat, jestli nás pustí dovnitř, nebo co?
Tak jsme lehce nervózní nastoupily na kámen a jen vnímaly jeho obrovskou sílu.
Kruh sdílení byl neuvěřitelně silný a kruhy v lese, ani nemluvím.
Moje situace v kruhu ukázala, že potřebuji doplnit ženskou energii. Takže si stoupneš na Ishtar, řekla
Soňa. No, trochu poprchávalo, a když jsme dorazily zpátky do Chrámu, bylo už chladno.
Takže jsem vyhledala kámen Ishtar a protože se mi nechtělo na něm balancovat, prostě jsem na něj
sedla.
Jak se ukázalo, uvnitř jsem byla středem zájmu a všichni se za oknem chechtaly, že na Ishtar sedím.
Zvědavé byly jak opice, co se bude dít další dny. A dělo se.
V pondělí po práci mě napadlo, že vynesu odpadky a kouknu se do kniho budky u nás na náměstí.
Když jsem došla k budce, jen tak v teplákách a triku a naštěstí už bez těch odpadků �� zjistila jsem , že
dvířka nejdou otevřít. A najednou za mnou stojí sympaťák a nabízí se, že budku otevře. Povídáme si,
smějeme se a on se ptá, jestli se u budky sejdeme zase zítra.
Jako rande? Cože? Na rande jsem nebyla spoustu let.
Druhý den mě najednou popadlo, že si půjdu zaplavat. U bazénu jsem potkala dalšího sympoše, který
mě oslovil, že prý jsem moc prima a řekl si o číslo. Koukala jsem jako blázen a užívala si tu nádhernou
energii. Ještě ten stejný den mě první sympoš pozval na pivo a do kina.
Happyend to nemá. Ten první se v kině ukázal tak, jak se ukázal, druhý se neozval.
Ale neva. ON přijde.
Happyend vnímám v energii bohyně, kterou v sobě všechny máme, ale nepoužíváme ji, někam jsme ji
schovaly a zapomněly kam.
Ženy, probuďte svojí Ishtar! Uvolněte tu energii, pusťe vaši Bohyni – Dračici ven a hlavně si to
užívejte! Já už ji rozhodně schovávat nebudu.