Slunce ještě příjemně hřálo a chrám sálal svou pozitivní energii. Jeho energie vibrovala harmonicky, přívětivě a něžně žensky. Věděla jsem, že mají přijet noví členové, a tak jsem byla v euforii očekávání, co přijde a jaké to bude. Každý člověk, který vám vstoupí do života Vám přinese dar. A tak jsem byla zvědavá.
Ač nerada, vylezla jsem ze své ložnice v chrámu a začala obvyklou přípravou – udělat ze sebe někoho, kdo vypadá jako člověk 😂 zoubky, vlasy a nějaký ten lehký make-up. Abych byla úplně upřímná, malování vlastního obličeje není mojí silnou stránkou. Jsem spíš typ divé Báry a asi jsem byla vždycky. Ale tentokrát jsem chtěla udělat dojem. Není vhodné vyděsit nově příchozí, tak se holka aspoň trochu snaž.
Když jsem byla spokojená se svým výtvorem, šla jsem trochu poklízet, a hlavně připravit dobrůtky. Na to se v chrámu všichni moc těšíme. Děláme si Vánoce každý seminář. Děvčata přivezou úžasné laskominy, od klasické kuchyně až po naprosto profesionální výtvory. A tak se na našem stole objevuje gulášovka od Janičky, hovězí s játrovými knedlíčky od Ivetky, větrníky od Vlaďky, dorty od Ivy, famózní sýroví šneci od Lucinky, škvarkové bochánky od Moniky, salát z červené řepy na asijský způsob od Marka, kimchi od Sabči, a mohla bych psát do nekonečna, prostě hotové gastronomické porno. Pokud se domníváte, že vás chci nalákat na neuvěřitelnou hostinu, tak máte rozhodně pravdu 😂nějak přece musím upoutat vaši pozornost a přesvědčit Vás, že návštěva našeho semináře se vám rozhodně vyplatí, pokud váháte a nevíte, jestli máte přijet❤️
Ale zpátky k příběhu🍀nachystala jsem svoje chlebíčky a jednohubky a šla jsem očekávat, co se bude dít. Jsem vždy zvědavá, čím mě nový den překvapí, až zaskočí, a semináře jsou jeden velký tavící se kotel energií. Ten přijede zoufalý, ta s tím, že neví, co se svým životem, jiná, že jí opustil partner. Nikdy nevíte, co si nesou ve svém batůžku na zádech, obtěžkáni náročností života a představou, že svůj batůžek nesmí za žádnou cenu sundat. Čekám na ty nové, vykukuju zpoza rohu francouzského okna v chrámu. A je to tady. Přijíždí první auta.
Číhám na ty staré štamgasty, kteří už vědí, co je čeká a nesměle pokukují po tom novém autě, co přijelo. Vystupuje z něj posmutnělá žena s úsměvem, kterým chce zakrýt svůj světa bol. Gábinka. Vyčistit hezky na Cernuna! Přikazuji a vysvětluji, kdo to byl tento úžasný keltský bůh, jak vypadá. Představit si ho a odevzdat mu všechno, co tě tíží a bolí. Dívá se na mě lehce nedůvěřivě, asi si myslí, že jsem se zbláznila (zbláznila, ale už před 20 lety a snažím se svůj stav bláznovství udržovat a dokonce vylepšovat 😂) poslechne, zavře oči a já můžu čist její energii, její auru. Dlouho váhala, než se rozhodla přijet, neví, kam to vůbec vlezla, co to je za podivnou organizaci tenhle chrám, ale přes to někde uvnitř sebe cítí, že je tu správně, že je tu doma.
Vstupuje do chrámu. Asi čekala něco jiného. Ženské kruhy, každý ukazuje svůj batůžek a to, co si v něm nastřádal. Učíme se vysypávat batůžky. Už tady dokáže překvapit. Zbavuje se rychle a všeho, horečně vysypává všechny problémy a rozsvěcuje se před očima. Keltské kruhy, tady nádherně uvolňuje svůj potenciál, cítí energie, je dokonalá.
Ve chvíli, kdy stojí v Monice, řekne “au rameno” a odehraje celou situaci. Monika se nám pak svěřila, že měla dlouhodobé problémy s ramenem a snažila se to řešit jak v rámci klasické medicíny, tak vyčerpala i alternativní léčení. Problém trval 9 let. Ve chvíli, kdy Gabča stoupla do kruhu, bylo po problému. Zázračné vyléčení.
Seminář končí meditací a já jsem si uvědomovala, že tuhle druidku do chrámu bych rozhodně chtěla. Ale rozhodnutí je na ní. Když odjížděla, zářila jako Večernice na nebi. Co bude příště, říkala jsem si. Přihlásila se hned na další seminář. Toužila po uvolnění a pozitivní energii jako kojenec po mateřském mléku, co se nedá odbýt.
A když jsem stála znova u francouzského okna další sobotu, přijela mezi prvními. Vyšla z auta a běžela obejmout Verunku, která rovněž dorazila a se kterou se znala z předešlého semináře. Vytryskly mi slzy. Jejich přivítání a objetí bylo tak vřelé, tak spontánní. Stojím u okna a brečím dojetím, jak malá školačka, která dostala první jedničku.
Tak tohle je naše Gabča. Nádherná ženská bytost, která nás všechny učí, jak být správnou Ishtar. Má v sobě třpytivé ženství. Je překrásná, usměvavá a když roztoči svůj potenciál, každý muž jí musí padnout k nohám a žadonit, jestli jí smí olízat alespoň paleček na noze. A to nás učí! Všechny, co tam jsme. Jak rozsvítit svoje ženství a jak se ze vteřiny stát Bohyní s velkým B. Mnohé členky chrámu už to zapomněly, zdevastovány společností nebo mužským egem. A proto k nám přišla Gabča. Tak takhle holka ne, říká svým šibalským úsměvem, takhle by to teda nešlo. Takhle se to dělá. Rozsvítí se a začne 😂 a my všechny koukáme a žasneme s pusou dokořán. Velká učitelka ženství a sebedůvěry. Na to, abyste mohly svítit, si především musíte věřit.
No a když napíše článek pro chrám, lačně čteme a vrtíme ocáskem, když dočteme její příběh. Laťku nám nastavila pěkně vysoko. A to je dobře, a proč si myslíte, že píšu tento článek. V skrytu duše doufám, že bude alespoň z poloviny tak dobrý, jako jsou ty její. Ale posouzení nechám na Tobě, milý čtenáři.
No a co naučila mě? Dala mi pádnou lekci. Protože pro mě jsou její články výzva, (správný kozoroh se nezapře) ukázala mi, že logika, byť skvěle dotažená, zůstává jen suchou větví. Ale když napíšete článek srdcem, rozvibruje všechna srdce, kam jen dosáhne vaše láska. Děkuji vesmíru, že vstoupila do chrámu, děkuji, že je tak skvělou ženskou Bohyní, děkuji, že se od ní můžu učit, že věty napsané srdcem jsou věčné.
S láskou Soňa
