Jednoho krásného dne se mi po dlouhé době ozvala Marcela od Dobříše. V Příbrami se konal astrovíkend, tak jestli tam s ní nepojedu. Naše výlety s Marcelou se stávají fenoménem nejenom pro nás dvě, ale to, co se nám na nich stane, bezpečně pobaví i celý chrám. Tak proč nepřidat ještě další kapku do našich vtipných humoresek (keltský poklad, živá a mrtvá voda, kočičí ručník, Lukášovy boty – pokud chceš vědět milý čtenáři víc, musíš přijet na náš seminář, pobavím tím všechny přítomné).
A tak jsem souhlasila. Mezi řečí zmínila, že má jednu mladou holčinu, která má problémy se svojí mrtvou maminkou, prý potřebuje křišťál (SRT) na vyčištění. Marcela už je dokonalý znalec mých čistících metod. Za těch 10 let, co se známe, je vyzkoušela všechny, a právě tato metoda na ni udělala největší dojem. Abych byla upřímná, moc jsem to nebrala v potaz, protože veškerou pozornost zaujal náš první astrovíkend pro chrám. Nikdy v životě jsem na žádné takové esoterické akci nebyla a najednou jsem tam měla být, ne jako divák, ale jako někdo, kdo propaguje chrám. Celou akci jsem si představovala v nejrůžovějších barvách, a tak informace o nějakém čištění naprosto zapadla.
Když jsem konečně po strastiplné cestě přes Prahu k Příbrami (tato cesta bude popsaná v samostatném článku) dorazila brzo ráno, Marcela mi sdělila, že čištění uděláme přímo na astrovíkendu od 9 hodin. Skutečný začátek byl až v 10, tak by se to mělo stihnout. Prý tam na začátek nebude moc lidí. Moc se mi to nezdálo. Ráda pracuji v klidu, který je nutný nejenom pro mě, ale především pro klientku, ale protože jsem byla plná emocí a očekávání a astrovíkend končil až pozdě večer, souhlasila jsem.
Vybalily jsme na předem vyznačeném stolečku všechny naše mučící nástroje 😀 a znenadání se objevila malá drobná blondýnka v doprovodu s kamarádkou. V očích měla podivný strach a zvědavost, asi zase očekávala čarodějnici s velkým zakřiveným nosem a s kočkou na rameni, jak už je to ve všech pohádkách.
Vždy se nechávám vést intuicí, a tak jsem dívčinu odvedla za vysoký stůl, kde na nás nikdo neviděl a tím pádem ani nerušil. Vytáhla jsem svoje nádobíčko a začala jsem čistit.
Hned od počátku křišťál ukázal, že problém je jinde, než se Míša domnívala. V sobě jsem uslyšela hlas její mámy, když se její duše snažila napojit na tu moji. Brečela a naříkala, že musela odejít, že neměla dost sil, aby se s Míšou rozloučila. Že jí chce jen něco říct. Jenomže právě to Míšu děsilo. Všemožné signály duše zprvu ve snu, pak i v realitě, kdy začaly podivně padat věci, které byly s její maminkou spojené. A upřímně, koho z Vás by to nevyděsilo? Natož pak 18letou Míšu! Myslela jsem, že jen zprostředkuji komunikaci mezi mámou a dcerou a bude po problému, ale s bolestí se v Míši otevřela všechna traumata, a tak nakonec došlo na čistění křišťálem.
Traumatický zážitek ze smrti maminky, vnitřní konflikt, připojené energetické bloky…sypalo se to z ní jako z pytle brambor a já čistila a čistila…Nakonec jsme všechno zvládly. Míša se evidentně nadechla, bolela jí jen záda, kde měla ještě před půl hodinou připojené diskarnáty (duše, které po smrti opustí svou lidskou schránku, ale zůstávají i nadále na zemi), ale to se do 24 hodin zacelí. Duše její maminky čekala a dívala se na celou práci.
„Chtěla bych ještě naposledy obejmout svoji dceru“ řekla mi znenadání. Měla jsem trochu obavu, jak to Míša přijme, že duše její maminky se vtělí do mě a přes moje tělo jí obejme, ale přijala to statečně. A pak jsem pocítila obrovskou touhu jí obejmou, jako máma, která ztrácí svoje dítě. Jsem zvyklá na mnohé, ale tahle bolest byla hluboká a niterní. Obejmula jsem ji. Míše kapaly slzy jako hrachy na moje rameno. Cítila jsem nepopsatelnou bolest ztráty a marnosti. Se smrtí se nedá vyjednávat a ani ji nemůžete porazit. Její zákony jsou neměnné a platí pro všechny.
„Miluju Tě holčičko moje, jsi úžasná a moc si přeju, abys byla v životě šťastná. Nezapomeň, chci jen abys byla šťastná. Netrap se z mého odchodu. Bolí mě to, že trpíš. Zase se jednou setkáme…“
vycházela ze mě tato slova a pevně jsem držela v náručí Míšu. Tiskla jsem ji k sobě a chtěla jsem zastavit čas. Ten neúprosný čas, který mi teď bere moje dítě. Míša vzlykala a já jsem ji k sobě tiskla stále pevněji. Až najednou jsem pocítila uvolnění.
Moje objetí se začalo povolovat a na duši se mi rozezněl posvátný klid, harmonie propuštění a láska. Propouštěla jsem Míšu ze svého stisku a na tváři se mi vyjevil výraz nadčasové prázdnoty. Duše její maminky se rozvolnila a odešla do světla.
To, co jí chtěla říct, jí předala. Věděla, že teď bude v dobrých rukou…
Přesně nad námi se rozezvučel amplion a zahájení astrovíkendu právě začalo. Bylo to na vteřinu načasované…
Před jeho skončením se k nám Míša ještě vrátila, prý přišla domů a usnula. Spala očistným a hlubokým spánkem, jaký už dlouho nezažila. Dívala se na mě s podivným obdivem a nechápajícím úsměvem. Jenomže tohle jsem jí vysvětlit nemohla. Jsou věci, které vysvětli nejdou. Ale můžete je zažít. S láskou jsem propustila její duši.
„Ta ale září, je vidět, že jí to pomohlo, „pochvalně zhodnotila celou situaci Marcela, která už moji práci zažila mockrát. „vždycky říkám, když se mě lidí ptají, jestli někoho neznám, kdo by jim pomohl, že lepšího než tebe, jsem nepotkala.“
No a co dodat na závěr, asi náš vtip, který vymyslela Verča: „…nemožné ihned, zázraky na počkání, chrám Cadwen sro…“ 😂
