Jak již bylo několikrát řečeno, lesní chrám leží jen 8 km od toho našeho. V období asi 6 tisíc let před naším letopočtem přichází do této oblasti lid lineární keramiky (ve starší literatuře nazývané volutové). Přicházejí od jihu, osídlují oblasti nejprve na Moravě (Mohelnice), a pak i v Čechách. Nejznámější je jejich sídliště u Bylan. Vycházejí do krajiny zalesněné listnatými lesy. Vcházejí do oblasti lužních lesů, kde voda zůstává i v létě. Bažiny, mokřiny, lužní lesy. V potu tváře na přírodě vytrhávají kousek půdy pro sebe a obdělávají malá políčka na území úrodné polabské nížiny.
Stavějí si zpočátku velké dlouhé domy, kde žije více lidí. Osady jsou nechráněné, lidé se věnují zemědělství a chovu dobytka. V roce 5000 př.n.l osídlují i oblast lesního chrámu. Volí si strategicky vhodné míso na návrší, poblíž malého potoka, kde je výhled do celé krajiny. Ze západu je přirozený příkrý svah, který tvoří snadnou ochranu před případným napadením. Později si vystaví dřevěné palisádové ohrazení svého sídliště. Velké dlouhé domy, kde žije velká početná rodina. Dědeček babička, jejich děti a děti jejich dětí okolo 15 až 20 lidí.
Všichni v jedné velké místnosti se starají, aby měli co jíst. Muži orají pole a loví, ženy sbírají lesní plody, melou obilí na kamenných mlýnech, vytáčejí a vypalují keramiku. Má tvar koulí, dýně anebo hrušky. Zdobí ji dvě až tři lineární ozdoby ve tvaru klikatic a spirál, které dekorují pomocí hřebene. Stoji tu 3 velké domy a žijí tu 3 rozvětvené rodiny.
Život je tvrdý a smrt číhá na každém kroku. Ochránit je mohou jen bohové, ke kterým se modlí. Posvátný strom, kterým je uctívána matka Země dostává svoje obětiny. Tu kousek pečeně, pohár dobré medoviny, misku s obilím. Víra je to, co jim dává sílu přežít, prosí les a boha s parožím, kterému později keltové dají název Cernunos, aby jim dal dobrý úlovek drobné zvěře. Je pro ně bohem života a smrti. Ženy prosí Matku Zemi, aby byla plodná a dala úrodu. Dobrá sklizeň je znamením, zda oni i jejich děti přežijí krutou zimu. Jsou prvními zemědělci na našem území.
Když se ztišíte a zavřete oči, můžete se na chvíli propadnout v čase a vidět tmavovlasou ženu ve lněných šatech, jak mele obilí. Její 4 děti, které sbírají maliny a borůvky se těší na kaši, kterou jim uvaří z kozího mléka. Tvář má ustaranou, vstává se svítáním a snaží se stihnout všechny práce.
Její nejstarší dcera Gywen má vzácný dar. Umí mluvit s bohy a bohové ji obdařili schopností léčit. Zná léčivé byliny a má dar vidět budoucnost. Vyléčila i svoji matku, když se poranila na ruce při vydělávání kůží. Rána se zanítila. Omývala ji ránu živou vodou, dávala jí napít čerstvý odvar z bylin a žádala boha s parožím, aby její matku vyléčil. Jako výměnu mu nabídla nejvyšší dar, svůj život. Bůh jí ho ponechal, ale musela se věnovat práci kněžky. Nemá děti, nemá svoji rodinu. Odevzdala se bohu lesa. Mluví s Matkou Zemí, s lesními vílami, s větry, chrání osadu před temnými silami. Až amorův šíp zasáhne i její srdce. Zamiluje se do syna kupce, který na obchodních cestách nabízí zboží z Baltu, ale především drahocennou sůl. Dostane od něj jantarový náhrdelník a poprvé pozná chuť mužského těla, horkost polibků a něžnost obejmutí.
Jen dnešní les si pamatuje místo, kde se spolu milovali. Slíbí si, že se za rok zase setkají, až tudy budou kupci procházet. Ale je to naposledy, co se vidí. Za 9 měsíců Gywen umírá při porodu. Přeje si, aby její jantarový náhrdelník nosil její čerstvě narozený syn Keylah. Naposledy své dítě políbí, obejme a umírá. Navrací se do říše boha lesa, kterému se zaslíbila. Směla žít mezi lidmi pouze jako panna, při porušení tohoto slibu čistoty musela dodržet smlouvu a odejít do říše boha s parožím. Věděla to. Znala svůj osud. Přesto jí láska za tu oběť stála.
Za horkých letních nocí můžete slyšet Gywen, jak pláče a naříká pro ztracenou lásku muže a nenaplněné mateřství. Les zná její písně, které tu kdysi zpívávala, zná její čistý smích, i její slzy. Tak až půjdete cestou do lesního chrámu a zavřete oči, můžete ji uvidět v záblescích zapadajícího slunce, uslyšet její smích anebo pláč. Její prach se navždy smísil s touto zemí, po které zrovna teď kráčíš…
