Jsem zamilovaná, je mi o něco víc než 30 a jsem nešťastná.

To bych o sobě mohla říct, než jsem poznala Chrám Cadwen a paní Soňu.

Můj milostný život.

Žila jsem 5 let ve vztahu, partnera jsem moc milovala. Poslední rok vztahu už bylo znát, že je něco špatně. Náš vztah už nebyl bezproblémový a veselý. Často se stávalo, že jeden druhého přesně nepochopil a vznikaly zbytečné problémy, zraňovali jsme jeden druhého. Přesto to v sexu neuvěřitelně fungovalo a jestliže jsme jen stáli vedle sebe a nic se nemuselo řešit, byla mezi námi neuvěřitelná harmonie. Něco, co jsem s nikým ještě nikdy nezažila, něco tak krásného. Když stojíme jeden vedle druhého tak i kdyby se přestal točit svět, tak my to ustojíme … jen nesmíme mluvit a nic řešit. Což v běžném životě úplně nejde.

Nedalo to na sebe dlouho čekat a přítel přišel s tím, že se se mnou rozchází. Nedokázala jsem pochopit, jak dokáže zničit něco, tak výjimečného. Přesto jsem musela uznat, že poslední dobou se naše soužití dalo nazvat jen pojmem „nefunkční vztah“ a to z obou stran.

I když mi rozum říkal, že bych z jeho života měla odejít, nechtěla jsem přijít o pocity klidu, harmonie a bezpečí, které cítím v jeho blízkosti. Po pár týdnech jsme se domluvili že budeme kamarádi „s výhodami“ po tu dobu, než si najdeme někoho jiného. Z počátku to bylo moc fajn, ale postupem času se začal vytrácet jakýkoliv cit, byl to jen sex bez jakékoliv citové investice z jeho strany a což mě bolelo připadala jsem si jen jako „děvka“, kterou používá.

Věděla jsem, že mám odejít, že teď už si nemůžeme vůbec nic předat. Trápila jsem se, bolelo to, ale ani po roce od rozchodu jsem ho nedokázala opustit. Já vím, sama sebe moc nechápu. Ničím se, jsem naprosto bez energie, mám velké bolesti zad, za rok jsem přibrala 30kg a přesto jsem tu byla, přesto jsem stála po jeho boku.

Stokrát jsem se ho pokoušela opustit a stokrát jsem to nedokázala. Už jsem si říkala, že jsem vážně na hlavu padlá husa, když ani takhle jednoduchou věc nedokážu. Chápala jsem, že ho miluji a nejsem schopná to změnit, ale také jsem hluboce chápala, že s ním být nemůžu, ale i tak to prostě nešlo, nedokázala jsem se hnout ani o centimetr. Udělala jsem už snad vše, co jsem mohla a snad i dvakrát, přesto jsem s ním pořád byla. I když ne fyzicky, moje srdce vedle něj pořád stálo.

Setkání se Soňou

Někdy v průběhu téhle mé osobní tragédie jsem viděla paní Soňu na kanálu Pipinění. Protože mě ezoterika vždycky přitahovala a paní Soňa na mě působila jako někdo, komu můžu věřit, začala jsem sledovat její videa. Často se mnou to, co říkala hluboce souznělo. Několikrát mě napadlo, že bych se s ní domluvila na sezení, třeba by mi mohla z té mojí tragédie pomoct. Vždycky jsem to zazdila s tím, že nejsem cvok, abych jela za nějakou ženskou, kterou znám jen z youtube.

Často mi pak hlavou běželo, jeď za Soňou, najdi Cadwen! Když jsem se cítila jeden den obzvláště na prd, řekla jsem si, napíšu paní Soně, co můžu ztratit, v tom masakru, co jsem už nemůžu ztratit asi nic, maximálně pár korun. Na Instagramu jsem Soně napsala, ještě ten den jsem jí volala a objednala jsem se na terapii.

Karty

Když jsem k paní Soně přijela a viděla jsem ji, chtěla jsem ji obejmout, prostě jsem měla ten pocit, jako když se sejdete s někým, koho už dávno znáte a kdo vám chyběl, aniž byste to věděli. Soňa byla profesionální, lehce odměřená. Možná nebyla odměřená, ale já ji chtěla skočit do náručí a ona dělala, že jsem cizí.  Já vím, asi jsem trochu magor.

Nejprve jsem si nechala vyložit karty, aniž bych o sobě cokoli říkala, Soňa v kartách můj příběh viděla. Mě do pár minut začaly téct slzy, vše, co jsem v sobě držela se najednou hrnulo ven, všechny slzy, které jsem nechtěla pustit se draly na světlo. (Soňa jen řekla: „Jen plačte, duše ví, že u mě plakat může. Je třeba to vše dostat ven.“ Nikdy dřív jsem tolik neplakala jako při setkáních se Soňou, anebo setkáních v chrámu. Jsem přeci silná příčetná žena a ty nepláčou, nedělají scény. Milé ženy, my ale plakat musíme, musíme nechat vytéct svoji bolest a uvolnit bolest, která se v nás hromadí. Když to neuděláme tak se tam tohle vše hezky ukládá a kupí.) Tak jsem bulela jak želva a Soňa vykládala co vidí. Řekla mi, že partner, kterého nemůžu opustit je můj karmický partner, a proto je to tak těžké. Řekla mi i spousty jiných věcí, které jsem chtěla vědět.

Terapie – podvědomí

Následovala cesta do podvědomí, něco takového se poměrně těžko popisuje. Netuším, jestli je to předatelný zážitek. Soňa mě vedla přímo do mého středu, ta cesta byla poměrně bolestná, ale z mého pohledu přínosná, prožijete to, čeho se bojíte, a protože to prožijete, přestanete v tom vidět hrozbu. Pro mě ta nejpodstatnější část… máte možnost zavolat si duše lidí se kterými máte problém nebo nevyřčené věci, které je třeba dořešit pro váš klid… v podvědomí vám lidé, které se zavoláte nemůžou lhát…

Já si mimo jiné volala právě svého pana Božského. Řekl mi, že mě pořád hluboce miluje, ale že jsem mu natolik ublížila, že už se mnou nemůže a nedokáže žít. Prosila jsem ho tedy o odpuštění, v podvědomí jsme si toho spoustu vyříkali. Viděla jsem jeden z našich minulých životů, ve kterém jsem ho jako matka opustila.

V podvědomí jsem měla možnost mluvit se svojí duší a se svojí vnitřní Bohyní. Což bylo také zajímavé a přínosné. Zjistila jsem, jak moje duše komunikuje, pochopila jsem, že ke mně často mluví, aniž bych si toho byla vědoma.

Návrat k realitě

Z tohoto setkání jsem jela naprosto vyčerpaná, ale nesmírně se mi ulevilo. Paradoxem je, že mi vždy přišla smysluplná věta pana Duška, který říkal že řešit minulé životy je blbost, jako kdybychom v tomto životě neměli dost problémů. Teď si říkám, co když něco v tomto životě vyřešit prostě nedokážete… Možná působím jako chudinka, která si neumí spočítat dvě a dvě, ale tak to není, jsem silná žena, která měla poměrně hezký, normální život, pak přišel pan Božský a vše otočil vzhůru nohama.

Ještě tři dny po setkání se Soňou jsem se vznášela, lehkostí z toho, co vše jsem u ní odložila. Bylo to opojné. Přišlo setkání s panem Božským, nečekala jsem zázrak … a ten se ani nestal. Byl pořád stejně ledový jako vždy. Jen mě to tentokrát nezraňovalo. Říkala jsem si, že vím své a jestli si chce hrát na ledoborec, tak jo … ať si hraje. Myslela jsem si, že když je to karmický vztah, tak bych s ním asi měla zůstat, já ho miluji, on tvrdil v podvědomí, že mě miluje, tak kde je sakra problém. Jenže to jsem si myslela úplně špatně. Časem jsem si řekla OK, milovat neznamená vlastnit, budeme přátelé a čas ukáže co bude. Budu ráda, když bude šťastný a já mu to přeji. Tenhle model byl celkem funkční do té doby, než se kolem něj začaly motat jiné ženy, začal víc než po mojí přítomnosti prahnout po přítomnosti někoho jiného. Což bolelo, hodně bolelo. Přijala jsem ten fakt s tím, že mu z života na dobro odejdu.

Chtěla jsem, moc jsem chtěla, ale nešlo to. Pokaždé když se ozval, tak jsem přiběhla jako na dálkové ovládaní. Pokaždé, když jsem byla s ním jsem cítila klid, harmonii, bezpečí a štěstí. Pokaždé, když mluvil o jiných ženách mě to trhalo na kousky, ale nemohla jsem vůbec nic.

První setkání chrámu Cadwen

Někdy mezi tím vším jsem se zúčastnila setkání v chrámu Cadwen.

Přijela jsem mezi naprosto cizí ženy, ženy různých názorů a rozmanitého věku. Na první pohled jsem si říkala, teda tak na tohle jsem tedy zvědavá. Stačilo snad ani ne 30 minut, z těch žen se staly kamarádky. Ke každé z nich jsem cítila velkou sounáležitost. Přijela jsem jako cizí člověk a odjížděla jsem od rodiny. Od duchovní rodiny, kdyby mi to někdo řekl to ráno, tak mu řeknu, že je cvok!

První bod programu setkání v chrámu meditace… málem jsem odlétla, protože mnou prošlo tak ohromné množství energie, že kdyby mi někdo dal do ruky žárovku tak by určitě svítila. Po první cestě do podvědomí jsem se začala měnit i po duchovní stránce, spustilo se něco, co dlouho spalo. O tom ale vyprávět ještě nechci, protože tomu sama moc nerozumím. Možná až to dokážu uchopit, tak napíšu ještě jeden příběh, o tom, jak jsem našla samu sebe.

Keltský kruh

Co je v našem příběhu ale podstatné je, je Keltský kruh. V uzavřeném kruhu prostřednictvím přítomných žen se řešil problém každé z nás. Kdybych to nezažila řeknu, že to není možné! Vstoupíte do kruhu, do vás se doslova vlije energie někoho jiného, stále jste to vy, ale cítíte pocity někoho jiného, jeho strach, smutek, neklid anebo radost. V kruhu vidíte surově situaci, kterou řešíte tak, jak je bez obalu a přetvářky, někdy vidíte to nejhorší, co se může stát, jen proto, abyste to mohli zpracovat. V kruhu můžete situace i vyřešit a zpracovat, třeba i za někoho jiného. Prolomit to, co je drženo nebo nepřiznáno. V kruhu se pláče, křičí a propouští, co je třeba.

Co jsem viděla já, je možná jasné. Viděla jsem sebe, stát neschopnou pohybu a muže, kterému je naprosto jedno, co já cítím, co říkám nebo to, že pláču. Viděla jsem, co jsem potřebovala vidět. Já přece vím, že ho mám opustit, jenže já nemůžu. Soňa mě několikrát vybídla k tomu, abych něco zkusila udělat, abych tu situaci změnila, ale já nemohla, nemohla jsem se hnout ani o centimetr.

Přesto jsem z chrámu odjížděla spokojenější a zářící, byla tam neuvěřitelně krásná energie, a sounáležitost mezi členy byla něčím co jsem ještě nezažila. Byla to čistá radost z toho, že skupina žen může takto čistě bezelstně fungovat.

Došlo mi, že je mým úkolem karmický vztah ukončit, můj úkol je odejít, opustit a propustit pana Božského. Tak proč to sakra nejde.

Posun – změna??

Nicméně jsem se posunula, i když jen o kousek, tak posunula. Jeho chování mě už tolik nezraňovalo. Přestal mi připadat jako dokonalost sama, přestala jsem ho vidět jako jediného muže na planetě. Najednou mi došlo, že když stojím po jeho boku, nemůžu stát po boku někoho jiného. Tím blokuji samu sebe. Mezitím mi dlouholetý kamarád ukázal, jak to vypadá, když si muž ženy váží, jak se můžu jako žena cítit. Přijatá a respektovaná, přesně taková, jaká jsem.

Další setkání v chrámu

Přišlo další setkání v chrámu Cadwen, přijela jsem o den dřív domluvená na terapii. Cítila jsem, že mi nefunguje kořenová čakra, nebo jsem to vydedukovala z toho, že jsem měla pořád ledový zadek, nohy a měla jsem problém dosáhnout orgasmu. Vůbec jsem se cítila vytržená ze svého středu. Protože jsem přesně nevěděla, co po Soně chci, nechala jsem si vyložit karty. Má otázka zněla proč ho pořád nedokážu opustit, já to vím, že ho opustit mám, v hlavě to mám srovnané, moje duše je vzteklá jen slyší jeho jméno, tak proč, proč to nejde????

Po chvíli výkladu mi Soňa řekla, že jsem složila karmický slib, slib že s ním zůstanu. V tomto životě ten slib prostě plním. To už mi v hlavě znělo jen, to si snad děláte prdel, já tady dělám psí kusy abych od něj dokázala odejít a vy my postavíte do cesty ještě nějaký karmický slib.

Vytrhávání bloků z těla

Soňa mi nabídla, že můžeme zkusit vytrhnout z těla bloky, které jsem si tam naskládala (všechny slzy které jsem zatlačila, všechnu bolest, kterou jsem nepustila. Všechno negativní, co nepustíte ven se ve vás hromadí a vytváří energetické bloky) a tím roztočit moji kořenovou čakru. Já souhlasila, protože všechno bylo lepši, než současný stav.

To, co přišlo, na to jsem opravdu připravená nebyla! Bylo to bolestivé, intenzivní a uplakané. Soňa ze mě trhala jeden blok za druhým a že jich bylo, nebyla to zdaleka jen kořenová čakra, nefungovalo mi snad skoro nic, alespoň tak jsem to vnímala. To, co přišlo potom… úleva… neuvěřitelná úleva, jako kdybych to vše, co jsem topila v sobě vzala a odhodila.

Další den, setkání s děvčaty v chrámu. Další keltský kruh, tentokrát v mojí energii dokázala jedna členek jít a za mě se rozloučit s panem Božským. Opět úleva, velká úleva. Ale ještě nebyl konec.

Přijela jsem domů, setkala jsem se opět s panem Božským. Byl mi zase o kousek víc jedno, stále mě to k němu táhlo, ale už mě tolik nezraňoval.

Předvánoční setkání v chrámu, náplň setkání rušení karmických slibů.

Rušení karmických slibů

Nová skupina, nové členky. Přesto příjemná atmosféra. Kdo už o chrámu něco ví, tak pro něj není novinkou, že před chrámem se nacházejí kameny zasvěcené bohům. Jeden z nich je Cernunnos, jemu se odevzdává vše zlé. Vše, co vás trápí. Kámen bohyně Ištar, která zastupuje nespoutanou ženskost a smyslnost. Kámen lásky, Bohyní Freyi, Ištar a Isis, které vás mají dobít láskou. Kámen boha Taranise, boha blesku, který vám má dobít fyzickou energií. Během začátku našeho setkání jsem požádala každého z bohů o pomoc, o pomoc zrušit karmický slib, který jsem dala.

Přišel čas meditace, najednou mě polilo horko, přišel šílený nával podivné energie, já začala vibrovat, plakat, nemohla jsem mluvit, věděla jsem, že teď je ten čas, teď se to má stát. Soňa rychle zareagovala a šlo se na věc. Já prosila své anděly, ať mi pomůžou, že takhle žít nechci, ať mi pomůžou být sama sebou, a ne otrokem slibů z životů, které si ani nepamatuji. Předem upozorňuji že jsem pila jen čaj, který jsem si dovezla a jedla jen jídlo které dovezly členky chrámu.

Poměrně rychle jsem se dostala do stavu, kdy bych řekla, že spím, ale přesto jsem vnímala, co Soňa říká a co se kolem mě děje. Měla jsem vize, obrazy, viděla jsem mnoho zasněžených cest, viděla jsem hrad, ve kterém jsem se toulala při světle pochodně, viděla jsem i ruiny hradu, kde jsem cosi hledala. Když se čistila rodová karma viděla jsem zástupy žen mých předků, jak při mně stojí, viděla jsem zástup mužů, kteří mi mávají. Pak přišlo to, nač jsem čekala – zrušení slibu. Soňa vedla meditaci a my jsme opakovali slova, která předčítala, viděla jsem svůj minulý život, viděla jsem jeho jako válečníka a sebe jako ženu, která skočila ze skály a vyřkla slib, že s tímto mužem bude do skonání věků. Neviděla jsem, proč jsem to udělala, co přesně se stalo, ale viděla jsem přesně ten okamžik, kdy jsem udělala. Rušila jsem ještě dva sliby a u obou jsem viděla přesně tu chvíli, kdy jsem ten slib řekla, ty další byly z dětství.

Pak už si toho zpětně zase tak moc nepamatuji, ale věděla jsem, že jsem udělala vše, co jsem mohla. Cítila jsem se klidně, pokojně.

Návrat do reality

Viděla jsem se s panem Božským, a najednou to tam nebylo. Bylo to pryč, nic, co by mi říkalo, musíš s ním být, tam nebylo. Najednou jsem s ním byla jen z vlastní vůle, najednou jsem to vše vnímala úplně jinak. Čistá láska i tak zůstala. Tomuto říkám zázrak, tohle stálo za všechno to utrpení, za cesty za Soňou, tohle bylo to, co jsem měla udělat abych se osvobodila.

Soňa mě upozornila na fakt, že přijde chvíle, kdy budu muset celý příklad ještě přepočítat, prokázat, že takhle to opravdu chci. Momentálně ještě přepočítávám, ale nyní k tomu mám vlastní svobodnou vůli.

Snad můžu ještě dodat, že jsem nemírně vděčná za tu možnost si nechat od Soni pomoct, a i kdyby se to vlastně celé odehrálo jen v mé hlavě, je mi to úplně jedno, prostě to pomohlo, to je to důležité.

Osobní rozhodnutí ….  Zůstanu na cestě

Nadále jsem zůstala členkou chrámu. I když jsem vyřešila svůj problém, pořád mám pocit, že mi chrám může ještě mnoho dát a já do něj patřím. V roce 2022 se otevírají semináře, numerologie, astrologie, komunikace s matkou Zemí, seminář o vodě a mnoho dalšího. Jsou to témata, které mě zajímají, a tak se nechám překvapit, co dalšího mi chrám ukáže o mě samé.

Nakonec … spočítala jsem to!

Nakonec jsem svůj příběh spočítala. Rozloučila jsem se s ním. Bylo to, to nejtěžší, co jsem v životě udělala. Stále ho hluboce miluji, ale vím, že za současných podmínek spolu být nemůžeme.

Ještě bych ráda dodala… Z příběhu se možná zdá, že pan Božský je bezcitný hajzl. Není, jen vůbec netušil, jak to vše vnímám já. On se posunul, ale já jsem do nedokázala.