Jsem jednou ze zakládajících členek chrámu Cadwen.
Říkáme tak těm členkám, které byly na prvním oficiálním semináři. Jsem s chrámem Cadwen rok, rok plný zvratů, bolesti a práce. Jak na sobě samé, tak na tom, aby se chrám dostal do povědomí většího počtu lidí.
Od počátku jsem věděla, že je mým přáním a touhou chrámu pomoci jakýmkoliv způsobem jsem schopná.
Do chrámu jsem přišla jako zlomená a nešťastná holka plná problémů, strachů a bloků. S pomocí Soni a práce na seminářích se mi povedlo si své problémy vyřešit. Nebylo to hned, táhlo se to měsíce a měsíce, vždycky, když jsem si myslela, že mám vyřešeno, mě to vtáhlo zpět, vyválet se v ještě větším bahně.
Mimo to, že jsem nakonec vyřešila to, proč jsem do chrámu jela, jsem se změnila jako člověk.
Jsem otevřenější, dokážu mnohem lépe komunikovat, mnohem více ukazuji jaká jsem v jádru, už se to nebojím ukázat. Tohle je to, co chrám Cadwen dělá. Pomáhá lidem se otevřít a pochopit kdo vlastně jsou. Ne, že by se ze mě stal Buddha, stále mám občas kupu problémů, sem tam nějakou depku, a pocit, že nejsem dost, ale umím se tomu postavit, a říct ne, jsem skvělá a dokážu to řešit. Umím už plakat a prožít si smutek a bolest, umím říct dost. Vím, že to, co si o mně někdo myslí neznamená, že taková jsem a on má pravdu.
Vděčím chrámu za mnohé, přesto přišla chvíle, kdy jsem o chrámu a Soni, začala pochybovat. Začala jsem pochybovat o tom, jestli mi stojí za to do chrámu jezdit, jestli mi stojí za to slyšet znovu po x-té ty stejné historky, jak se stavěl chrám, apod. Se Soňou jsem občas s něčím nesouhlasila, je to někdo, kdo mě má duchovně posunout, ale já s ní občas hluboce nesouhlasím v určitých názorech. Tak jak tam mám jezdit, s láskou a čistotou pracovat, když v sobě mám tohle. Já už jsem přece své problémy vyřešila, občas nějaké energie cítím, tak jako k čemu ten chrám potřebuji, potřebuji ho vůbec, nezvládnu tohle vše sama? Proč tam mám jezdit přes půl republiky, stojí mi to za to? Stojí mi to za čas a peníze které tomu věnuji??? Stejně je to tak, že chrám jen zažehne světlo a ukáže cestu, ale odžít a pochopit si to každý musíme sám, samo se to nestane. Uvědomila jsem si, že jsem se dostala do stavu, kdy od chrámu a Soni strašně moc očekávám, a chci a chci a chci, chci toho hodně a hned!!! Když prvně jdete do chrámu, je to zážitek, dostanete toho hrozně moc, a pokaždé dostanete hrozně moc, jen si na to postupem času zvyknete a přestanete to vidět.
Přišla chvíle, kdy jsem si tohle v sobě musela zpracovat, a ustát to, jakou cestu jsem si vybrala, a že do chrámu patřím. Uvědomila jsem si, že tohle vše není o Soni a chrámu, ale o tom, co očekávám, a jak to vnímám.
Prošla jsem si tímhle přepočítáním. Zkouškou toho, kdo jsem, a co od života chci. Došla jsem k závěru, že mi sakra stojí za to do chrámu jezdit a spolupracovat se Soňou. Ne, stále mi nebaví po x-té slyšet, jak se stavěl chrám, apod. Nicméně si uvědomuji, že nováčci tohle slyšet chtějí a potřebují. Nikdo mě nenutí na semináře, kde nováčci jsou, jezdit. Nicméně, každý nový člen do chrámu přinese nový příběh a nadšení pro věc. Se Soňou stále občas v něčem nesouhlasím, ano prostě mám jiný názor, a je to tak v pořádku. Nejsme ovce a nikdo mi nikdy nenutil mé názory měnit, navzájem se respektujeme.
Své problémy jsem si vyřešila, ale pár dalších na skladě ještě mám, ale já už do chrámu nejezdím jen řešit své problémy. Energie cítím, ale nerozumím tomu, jak s nimi pracovat, a nebo proč se to děje, k čemu je to dobré. U Soni se vždy můžu zeptat, vždy vím, že mi bude pomoženo, když požádám. Chrám v nás dokáže zažehnout světlo, posunout nás, nebo i trochu nakopnout tím správným směrem, ano, každý si musí vše uvědomit a odžít sám, ale muže mu být ukázána jedna z cest, po které muže jít. Vyslechne si zkušenosti druhých, a to neuvěřitelně pomáhá tomu se rozhodnout. Investice do chrámu a seminářů byly ty nejlépe investované peníze za x let, a rozhodne toho nelituji. Naučila jsem se nic neočekávat a nechtít, netlačit. V tu chvíli jsem dostala mnoho, mohla jsem si ze seminářů vzít nejvíc.
Další věc je ta, že na seminářích můžete pozorovat změny a posuny lidí, kteří do chrámu chodí. Na první seminář přijde šedá myška a na třetím semináři je z myšky zářící žena plná životní energie.
Občas váš příběh a vaše přítomnost můžou někomu pomoci.
A teď pointa toho proč tohle píšu. Sdílela jsem tohle téma se Soňou, i když se mi tedy úplně nechtělo, ukázat ji tenhle svůj vnitřní boj, ale rozhovor o něm nakonec otevřel nové uvědomění. Občas se stane, že členky, z nepochopitelných důvodů, už nepřijdou na seminář, přestávají s námi komunikovat. Respektujeme to, jen nás to občas překvapí.
Pak nám došlo, že tohle, co se stalo mně, se děje nejspíše všem členkám.
Soňa působí jako neuvěřitelný transformátor pozitivní energie (světla). Na seminářích ji do nás pumpuje ve velkém.
U určité chvíli přijde ale ta temná část v nás a zeptá se, hele a tohle chceš, tohle je tvoje cesta??? Koukej, tohle není ta snadná cesta, a ukáže vám spousty důvodů, proč se stáhnout zpět k temnotě, proč na světle nebýt. Vytáhne klasické argumenty paní Černé. A ona je taková a maková, a dělá tohle a tohle, a ona po tobě dokonce i něco chce!!! No to si jako dovoluje dost. Hele a ona není modrá, a ty máš modrou přece ráda. Ona je obyčejná! A tyhle malé nesmysly do vás pere pěkně postupně, za to vytrvale a dlouhodobě. Ve chvíli, kdy nejste třeba úplně ve své rovnováze, se tohle ujme a najednou jste v síti těchto nesmyslů. Je na vás se zastavit, dát si prostor, a zpracovat to. To, co potřebujete, je čas a uvědomění si toho, kdo jste, a mně pomohlo i třeba vědomí toho, že vím, kdo je Soňa a jaká je.
Je to nesmírně pracovitá ženská, s jasným cílem, pro který udělá své maximum, a to je – postavit chrám a pomáhat lidem. Ona občas nevidí a nechápe, že vy tomuto cíli celý svůj život neobětujete. Ona v chrámu a jeho poslání vidí neuvěřitelný smysl a jeden z důvodů svoji existence. Nicméně, tohle přece není špatně, jen si na to člověk musí trochu zvyknout. Tohle píšu z pozice manažerky chrámu, běžného návštěvníka seminářů se tohle moc nedotýká 😀 ten vidí jen neuvěřitelný zápal pro věc.
Za každé dobro je třeba zaplatit zlu. Šílená věta, taky si myslím. Pokusím se popsat to, jak to vnímám já, z toho co vím, a nebo jsem vypozorovala. Není to žádná univerzální pravda, jen čistě můj osobní názor.
V každém z nás je určitá část dobra a zla. Občas se stane, že ta zlá část trochu převládá. Což ale neznamená, že jste zlí. Tahle část muže spočívat v tom, že vám bude říkat, ty jsi ale ošklivá, podívej se na sebe, podívej se na tu prdel, no to se nedá. Podívej, támhle ten chlap, jak na tebe kouká, určitě si říkal, že by si o tebe neopřel ani kolo.
Hele, koukej, tma, tam na tebe čeká bubák, měla by ses bát. Boj se holka i toho, že zůstaneš sama a nikdo to nebude chtít. Boj se, nenáviď se. I tohle je zlo v nás.
V případě, že na sobě pracujete, potlačujete tohle zlo, a dáváte ho do rovnováhy. Naplňujete se světlem. To znamená, že se učíte temnotu v sobě ovládat, použijete ji až v případě, že potřebujete obranu, tam je to správně, a proto naši temnou stránku máme, jen ji nenecháváme vládnout.
Jenže ona temná stránka je lehce naštvaná, když ji berete její moc a místo ve vašem životě. Přijde chvíle, kdy to zkusí a zaútočí na vás vším, co má, a říká, hele se mnou už to znáš, se mnou to bylo snazší a už to umíš, proč se chceš učit něco nového, to stojí energii. Hele ,pojď zpět do mé náruče. V tu chvíli je ten nápor něco, co dost bolí, použije přesně to, v čem se zrovna cítíte nejistí, nebo něco, co aktuálně řešíte a ukáže vám ten nejhorší scénář, použije ten nejhorší strach, bolest a cokoliv, co ji pomůže dostat vás na svoji stranu.
Co s tím? Zastavte se, dejte si prostor. Prožijte si tu bolest a strach, ale vzpomeňte si na to, kdo jste teď a co teď chcete. Jakým směrem chcete jít. Přijměte to, že občas něco nevyjde, přijměte i ten nejhorší scénář s pokorou a vědomím, že i to se muže stát, ale vy víte, že to není konec, jen křižovatka na vaši cestě.
V případě, že dostanete velké množství světla a dokážete rychle poskočit, tedy rychleji duchovně růst – vaše temná stránka zaútočí o to agresivněji.
Proto není dobré chtít duchovní rozvoj rychle, hned a intenzivně. Stejnou měrou pak budete muset zaplatit temné straně, dokážete to? Ustojíte své světlo???
Nechte na vaší duši, ať vám ukáže cestu, netlačte, nechtějte vše hned.
A poslední věc, které jsem si všimla. Když zlo sdílíš – násobí se.
Pozor na to, jakým způsobem negativní pocity sdílíme. Je přirozené o nich mluvit, ale zamysleme se nad tím, jakým způsobem je sdílíme a s kým je sdílíme.
Například, když přijdete za Lenkou a říkáte jí: „Mám pochybnosti o tom, jestli je pro mě přínosná spolupráce s Tomášem.“
Lenka může odpovědět: „No on nosí divný oblečení, mně se taky nelíbí. A viděla jsi jeho ženu? Je to taková fiflena. A já když jsem u nej byla minule, tak on měl na stole karafiáty, a já mám ráda růže.“ Vy můžete říct: „No, ty karafiáty jsou hrozný. A jeho ženu teda neznám, a fakt jo? Fakt je taková a maková…“. A už to frčí, jede, a kydáme zvesela haldy hnoje a ještě do nich občas skočíme šipku.
Ale Lenka může odpovědět i takhle: „Když jdeš na sezení s Tomášem, jak se cítíš? Pomohlo ti být u něj a vypovídat se? Posunula ses nějak za tu dobu, co k němu chodíš?“.
Opatrně na to, s kým své pochybnosti sdílíme. Je v pořádku je probrat s někým dalším, kdo nám pomůže si utřídit myšlenky, poskytne jiný úhel pohledu, nebo osobní zkušenost, ale nekydejte hnůj -pěkně smrdí.
Snad někomu pomůže vědět, že není sám, že temná stránka si vybírá své daně a občas je těžké se jí postavit.
-Veronika, manažerka chrámu Cadwen
